Parodontologie

Nejčastější a první příznak zánětu dásní (gingivitidy), často při čištění zubů nebo spontánně.

Známky zánětu, který může přejít do závažnější parodontitidy.

Často způsobený bakteriemi v parodontálních chobotech a zánětem dásní.

Odhalené krčky zubů, které mohou způsobovat citlivost a ohrožovat stabilitu zubu.

Příznak pokročilé parodontitidy s úbytkem kosti kolem zubů.

Migrace zubů nebo vznik mezer, často způsobený oslabením závěsného aparátu.

Zvětšený prostor mezi zubem a dásní, kde se hromadí bakterie a dochází k úbytku kosti.

Pacienti s diabetem mají vyšší riziko parodontitidy a vyžadují speciální parodontologickou péči.

Kouření je významný rizikový faktor pro vznik a progresi parodontitidy.

Výskyt parodontitidy v rodině zvyšuje riziko a vyžaduje pečlivou prevenci.

Horečnaté stavy (chřipka, angína), silná rýma, kašel nebo jiné akutní infekce, které by mohly ohrozit Vás i personál.

Silný akutní zánět nebo hnisavý zánět (absces) v ústní dutině, který vyžaduje nejprve akutní léčbu a stabilizaci stavu.

Velmi nestabilní diabetes, nekontrolovaný vysoký krevní tlak, závažné srdeční vady, nedávný infarkt myokardu, nekontrolovaná porucha srážlivosti krve. Vyžaduje konzultaci s ošetřujícím lékařem a případnou premedikaci.

V závislosti na fázi a rozsahu léčby může být nutné ošetření odložit nebo provést s mimořádnou opatrností po konzultaci s ošetřujícím onkologem.

Známá alergie na lokální anestetika, antiseptika nebo jiné látky používané při parodontologických zákrocích.

V prvním trimestru je doporučeno odložit neakutní zákroky. Ve druhém trimestru je možné provést nezbytné ošetření, ideálně s ohledem na minimální zátěž. Konzultace s gynekologem je vždy vhodná.

Např. u pacientů po transplantacích nebo s autoimunitními onemocněními, kteří užívají imunosupresiva – vyšší riziko infekce a zhoršeného hojení.